(Jak
to vidí Věra)
Jmenuji
se Věra a dlouho jsem si přála mít vlastního pejska. Stále to nešlo –
na VŠ koleje psi nesmí a potom jsem měla tak časově náročnou práci, že
to taky nebylo možné. To už jsme si přáli psa dva – s manželem. A
navíc jsme bydleli v 1+1 a věděli jsme, že chceme velkého psa.
Když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a trošku jsme vypiplali
Aničku, přestěhovali jsme se na vesnici na chalupu rodičů. To rozhodlo.
Intenzivně jsme se pustili do zkoumání povah různých plemen a postupně
jsme se prokousávali k tomu pravému. Zjistili jsme, že dobrý hlídač s úžasně
vyrovnanou povahou a hlavně milující děti je HOVAWART.
Moc jsme se těšili na výběr toho pravého a nejlepšího štěňátka.
S chovatelem, od kterého jsme se rozhodli si pejska pořídit, jsme se
seznámili dlouho před porodem štěňat – už při poctivém výběru
plemene, takže jsme byli první, kdo si s ním dohodl štěňátko. Věděli
jsme, že chceme plavou fenku a těšili jsme se na ni. Štěňátek se Anitě
narodilo sedm, ale plavá fenka jenom jedna. Takže výběr za nás udělala už
příroda sama a musím říci, že moc dobře. Lepší štěňátko jsme si
nemohli přát. U misky byla naše fenečka vždy první a už od mala byla krásně
hravá a komunikativní.
Byli jsme moc rádi, že nám pan chovatel dal možnost vybrat si pro našeho
mrňouska jméno. Zaměstnali jsme tím celou rodinu, abychom si jméno Checkie
(říkáme jí Čikita) vymysleli nakonec sami.
A pak už přišly ty krásné chvíle, kdy jsme si pro Čikitku dojeli a
přivezli ji domů. Naráz jsem neměla jedno dítě ale hned tři – týden po
Čikitě se k nám přistěhoval také kocourek Bundáš. Bylo u nás krásně
živo a veselo a štastno. Anička si s Čikitou rozuměla hned. Jenom se
divila, když jí Čikitka během pár měsíců přerostla.
Vím, že jsme si psisko pořídili ve správnou chvíli. Jako malá
nebyla Čikitka nikdy sama a měla jsem na ni čas. Navíc moje i manželovo krédo
je, že děti mají vyrůstat se zvířaty, aby se naučily je milovat a ctít.
To se nám daří. Přesně rok po Čikitce se narodil Jakoubek a už i on si s ní
dobře rozumí.
V únoru 2002 budou Čikitce tři roky. Stále je hravá, milá a přitom
už rozvážná a dospělá.
Od
malička jsem si představovala, že až budu mít jednou vlastní psisko, bude
vychované a poslušné a budu s ním moci jít všude. Jenže to nepřijde
samo. Když jsme si Čiki přivezli, vychovávala jsem je s Aničkou
dohromady a když jí bylo sedm měsíců usoudili jsme doma, že kromě vycházek
a hraní je třeba přidat „školu“ a začala jsem s ní chodit cvičit.
Nebylo lehké dobrat se dobrého cvičáku, ale nakonec se nám to podařilo. Čiki
je príma fena, která ví, kde je její místo ve smečce a navíc umí
poslouchat. Moc mě potěšilo, že byla mezi prvními pejsky, kteří dostali
od pana Dostála „Výcvikový průkaz“, který dokládá, že se jedná o
dobře zvládnutou fenku s dobrými povahovými vlastnostmi.
Přála
bych vám vidět naše děti a Čiki v akci. Hlavně Andulku. Čikitka dělá
co jí na očích vidí, ráda si s ní hraje a stále pokukuje zda se
nebude „cvičit“ (jedním z důvodů je fakt, že Anička smí Čiki
cvičit jen s pamlskovými odměnami).
V posledních
pár dnech se ale s naší fenečkou dějí velké změny. Po uchovnění
jsme Čikitce našli ženicha a ze psí slečny se stala psí dáma. Už brzo
bude u nás doma nezvykle rušno – 24. prosince se mají Čikitce narodit první
štěňátka a jak nám dnes řekli na ultrazvuku, bude jich prý hodně. Takže
se všichni hodně těšíme, ale hlavně dobře připravujeme, abychom Čikitce
a štěňatům připravili co nejlepší podmínky.
Ráda
bych pozdravila všechny ze psí školy pana Dostála a vám kterým chybíme
slibuji, že na jaře s Čiki opět budeme chodit cvičit.
Přejte Čikitce, ať se jí drží
štěstí a zdraví jako dosud a ať má dobrý porod. Obě zdravíme všechny
pejskaře a ty ze psí školy hned dvakrát.
Ahoj Věra
PS: Čikitka měla dobré porody oba - štěňátek "A" i "B" :-) a od té doby co podruhé porodila, se naše rodina rozrostla o další fenku - její dcerku Borinku, které nejčastěji říkáme Borůvko a přitom se oficiálně jmenuje Balda