Na
tu první otázku je odpověď jednoduchá. Milujeme psy a víme, že žádná
procházka bez psa se té se psem nemůže
vyrovnat. A to psí vrtění ohonem a lízání a rádoby vychované
poskakování, když přijde člověk domů. Nebo chvilka klidu a mazlení večer.
Vždyť to každý pejskař zná.
Takže
jsme s manželem (a roční dcerou) věděli, že moc chceme psa – tedy
fenku. (Jako děti jsme u nás i u manžela měli feny a tak bylo pohlaví jasné.)
Jenže jakou rasu? Naše požadavky byly následující:
·
vyrovnaná a vstřícná povaha
·
láska k dětem
·
hlídání domova
·
velký pes
·
rasa i pro chovatele začátečníky.
Začala
jsem listovat atlasem psů a pečlivě pročítat povahové i exteriérové rysy
všech ras pejsků s kohoutkovou mírou vyšší než 40 cm. Navštívili
jsme chovné stanice retrívrů, tibetských dog, chodských psů. Nechali jsme
telecomu spoustu peněz při zjišťování povah salašnických psů (různých)
a samozřejmě jsme se jeli podívat i do jedné chovné stanice hovawartů.
Ačkoli
se mi howíci hned velmi líbili, obtelefonovala jsem snad půlku republiky a sháněla
informace o zkušenostech bydlení hovawartů s dětmi. Když se mi dostalo
ujištění, že tito psi děti ne dobře snášejí, ale přímo milují, bylo
rozhodnuto. Našli jsme psa, který nám ohlídá dům a zahradu a přitom nás
bude milovat a naše děti chránit.
Poslední,
co jsme museli vyřešit bylo, jakou barvu srsti má náš miláček mít. A
protože manžel obdivoval zlaté retrívry, vyhrála barva plavá.
Bohužel
jsme se rozhodli pro pejska v zimě, kdy nebyly žádné vrhy a museli jsme
na naši Čikitku (Checkie Nabuko – JKL) čekat až do konce dubna –
narodila se v únoru 1999. S maminkou Čikity jsme se poznali už před
porodem a na naše štěňátko jsme se byli několikrát k chovateli podívat.
Jsme
rádi, že se nám podařilo se dobře rozhodnout při výběru plemene. Čikita
je ta nejlepší fena, kterou jsme si mohli přát. Často nechávám naše dvě
děti (během času k Aničce – 4 roky
přibyl ještě Jakoubek – 1a1/2 roku) chvilku s Čikitou samotné
na zahradě. Vím, že kdyby se něco nelíbilo Čikitě – odejde od dětí
kousek dál (děti jsou samozřejmě naučené soužití se psem) a také vím,
že k nám – k dětem, nemá šanci přijít nikdo cizí.
Jsme
rodina – bohatší o príma psí kamarádku.